Marseille 1999

Autor: administrator (bhckp@volny.cz), Téma: NAŠE CESTY
Vydáno dne 17. 07. 1999 (1120 přečtení)




Jelikož máme snahu poznávat, přiučovat se a hlavně hrát beach , tak jsme letos vyrazili na jeden z kvalifikačních turnajů francouzského mistrovství a to konkrétně do Marseille. Zde jsme ze šedesáti družstev z celé Evropy skončili ve čtvrtfinále. Cestou z Francie jsme se zastavili v Německu na námi již známou kvalifikaci DHB Masters tentokráte v Gäufeldenu. Naše pouť ovšem opět skončila ve čtvrtfinále, tentokráte ze 24 družstev.

     B yl nádherný den 7. července 1999, bylo nás pět a lákal nás beachhandball. Dvě auta z Kéniku nabrali kurs Marseille. Daleká to cesta plná nástrah, nebezpečí a strastiplného bloudění. Německo jsme projeli bez vážnějšího zaváhání, ale ta Francie ta nám dala... Pominu - li to, že na každém kruhovém objezdu jsme se otočili minimálně dvakrát do kola, že Francouzi si se značením cest moc starostí nedělají, tak zácpa v pátek odpoledne v centru Marseille nás opravdu přivedla na samý okraj šílenství. Pravda, znalost francouzštiny by se nám patrně hodila, neboť je známo Francouzi a cizí jazyky, to nejde dohromady. I přesto všechno jsme kupodivu pláž De Prado našli. Čekalo nás pravda trošku překvapení. Ve vzdálenosti tak 50 metrů od břehu Středozemního moře stál tří stranný kotel, jak jsme se dozvěděli, jen pro 4500 diváků a co nás dostalo úplně, tak to bylo to beachový hřiště uprostřed této velkolepé arény.

     D ruhý den ráno přibylo kolem tohoto stánku celkem sedm dalších beachových hřišť. No není se co divit, když první den hrálo 60 družstev mužů a 30 družstev žen. Do druhého dne se kvalifikovalo celkem 8 mužských a 8 ženských mužstev. Zadařilo se a i my jsme měli šanci si zahrát druhý den. K těmto kvalifikovaným družstvům přibyl stejný počet pořadateli pozvaných družstev. Jak logika věci napovídá nebyli to jen tak obyčejní beach házenkáři, byli to totiž třeba Francouzi - mistři světa z roku 1995 (jména jako Grégory Anqeutil, Denis Lathoud, Laurent Munier, Eric Quintin jsou jistě všem fanouškům házené dobře známá). Ze šestnácti mančaftů, kteřé hráli systémem každý s každým ve čtyřech skupinách, pak postoupili dva do osmifinále. Štěstí ? Co je to štěstí ? To neznáme ...., bohužel. S pozvaným teamem Němců jsme vyhráli 2 : 0 , s pořadateli turnaje jsme zase 0 : 2 prohráli a v rozhodujícím špíle jsme zaváhali až v penaltách, nutno se pochválit - nedělá se to , ale prohráli jsme o jedinou proměněnou penaltu s pozdějšími vítězi celého turnaje. Soupeřové ve finále jim byli právě pořadatelé. Co dodat, snad jen to že tento turnaj byl jedním ze šesti okruhů kvalifikace na Mistrovství Francie v beach handballu, vlastně Sandballu, tak tomu totiž frantíci říkají. Co se dá říci o francouzském Sandballu? Francouze opravdu netrápí instituce EHF, a tak si pravidla beach handballu poněkud pozměnili. Náš názor je, že z nich udělali tak trochu paskvil, ale proti gustu žádný dišputát. Organizace celého turnaje pravda méně strojově dokonalá něž jsme byli zvyklí z Německa, ale to ostatně souvisí s celkovou povahou Francouzů. Beach hrají dost dobře a taky hodně free, jak by se dnes řeklo. Na naše udivené tváře padl stín pouze při poznání, tak říkajíc na vlastní kůži, že oni to při té parádě stihnou i docela mastit. Neměli bychom zapomenout na výkony v ženské části turnaje, zápasy druhého dne turnaje byli perfektní, všichni jsme v duchu smekali před beachovou parádou v ženském podání, kterou jsme zatím nikde tak dokonalou neviděli. Trochu smutní, že se nám to zase nějak moc nepodařilo jsme v neděli večer dali pořádně zabrat našim pivním zásobám, jmenovitě produktům pivovarů Krušovice a Radegast.

     N a začátku dalšího týdne jsme plni dojmů vyrazili Azurovým pobřežím směrem k domovské policejní stanici Luise de Fuinese. Moře, písek a všechno nahoře bez to jsou pozitiva, hlad, vedro a teplý pivo to jsou ty stinné stránky na naší cestě rájem turistů. I když není nic horšího než zteplalý pivní výrobek přesto jsme prožily krásné dny naplněné sladkým nic neděláním. Není tedy divu, že se velice rychle týden přehoupnul do své druhé poloviny, no a tak nám nic jiného nezbývalo než to ve městě filmu otočit směrem na Německo. Odjíždělo se nám od teplého moře a geniálních aqua parků těžko, ale hnal nás kromě touhy po vítězství ještě pocit, že o nás je mezi francouzskými zloději zájem. Vypovídá1y o tom jejich nečekané a opravdu nevítané tři návštěvy v našich autech. Bez zámků se těžko něco zamyká a auto není vyjímkou ...

     V yzbrojeni již přeci jenom nějakými zkušenostmi o cestování ve Francii byla zpáteční cesta do Německa docela v pohodě.V pátek jsme zase na nějaký čas nechali vydechnout našim ořům, to když jsme zakotvili na turnaji okruhu DHB Masters v Gäufeldenu u Stuttgartu.

     S našim hangáro-stanem jsme se umístili doprostřed hotelové zahrady a přemýšleli jaké to asi je dostat golfovým míčkem do kebule. Naše obavy nebyli tak úplně zcestné, jelikož jen několik málo metrů za stanem bylo golfové hřiště. Nestalo se, zřejmě v sporthotelu Aramis zrovna bydleli schopní playeři. V útulném prostředí pivní zahrádky v jejíž rámci byli tři beachové kurty se nám opět dařilo v základní skupině, vcelku hladce jsme postoupili, ale zase si s námi pohrálo štěstí a ve čtvrtfinále jsme potkali vícemistry Německa minulého roku a i když si myslíme, že jsme neudělali ostudu, oba poločasy jsme prohráli o jeden, jediný hloupý bod. Už ani nebudu dodávat, že to tým TSV Bartenbach nakonec vyhrál. Já vím řeknete si tak už to prostě chodí, máte recht avšak nebudu předstírat, že nás to moc mrzelo a nebýt toho, že nás pořadatelé po skončení pozvali na nějaké to pivo, tak jsme tu rozmrzelost nemohli ani pořadně spláchnout. Ráno s trochem bolehlavu jsme zabalili náš stánek, naposledy koukli na beach areál v hotelu Aramis a se slovy : „Všude je dobře, nejlepší pivo a holky máme stejně doma !", nabrali kurs na Brno. Jelikož, jsme se zmínili o Sandballu, měli bychom také něco říci o německém pojetí beach házené. Tak například nás překvapilo, že v předvečer turnaje, kdy už bylo všechno nachystané se sešlo tak kolem čtyřiceti fandů beach handballu, jejich pohlaví bylo tak půl na půl, a ty se vcelku organizovaně, však velice náhodně uspořádali ve smíšená družstva, která pak hrála turnajovým systémem až do celkového vítězství jednoho družstva. Také jsme se zúčastnili, sice jsme chtěli hrát spolu dohromady, ale rozdělili nás každého do jiného teamu. Po skončení, trvalo to celé asi tak tři hodiny, přičemž osm družstev válčilo naprosto vážně na třech kurtech, se šlo samozřejmě do několik kroků vzdálené pivní zahrádky. Kdybychom to měli shrnout, tak Němci ,kteří to umí dobře hrají čistě, ostatní jenž to zkoušejí jsou většinou zarputilý a velice ostrý v osobních soubojích. Kvalitní beachová družstva sice hrají precizně, ale nedávají takový důraz na parádičky, hrají více disciplinovaně a nedominuje snaha o co možná nejneuvěřitelnější akci. Organizace turnaje, stejně jako u francouzů vyplývá z nátury, a tak se dá říci, že je až strojově přesná bez jakýchkoliv problémů.

Pavel Oppelt