Wolfschlugen 2001 - 99 LUFTBALONS

Autor: administrator (bhckp@volny.cz), Téma: NAŠE CESTY
Vydáno dne 16. 07. 2001 (1250 přečtení)




Po náročné domácí beachové sezóně, způsobené především faktem, že jsme museli definitivně zbláznit, když jsme pořádali během týdne dva poslední podniky v rámci Mistrovství republiky v beachhandballu, jsme vyrazili na krátkou beachovou dovolenou opět, ostatně jak jinak do Německa, tentokrát do Wolfschlugenu.

     Po náročné domácí beachové sezóně, způsobené především faktem, že jsme museli definitivně zbláznit, když jsme pořádali během týdne dva poslední podniky v rámci Mistrovství republiky v beachhandballu, jsme vyrazili na krátkou beachovou dovolenou opět, ostatně jak jinak do Německa. Sestava se po dlouhých a náročných jednání nakonec ustanovila následující : Strach, Doktor, Cára, moje maličkost a vědomi si našich skromných sil přikůpili jsme do svých řad nažhavené mládí z Lovosic - Ondru Landu zvaného Ondráška. Až se nám byznys povedl, tomu napovídají naše výsledky.
     Jelikož nás do jednoho osobního auta bylo docela dost, a především by se nám tam nevlezli zásoby potravin a tekutin, najmuli jsme i druhou drožku. Vyjeli jsme za krásného počasí, téměř beachového už ve čtvrtek odpoledne. Namířili jsme si to opět na Třeboň, naší oblíbenou přestupní stanici. Znovu jsme využili pohostinnosti autokempu Svět a jelikož jsme nechtěli nic ponechat náhodě, ihned po příjezdu jsme se vrhli na trénink. Napřed jsme projeli nohejbálek, pak si šli zaplavat a posléze po vydatném gáblíku a škopíku jsme zakotvili v Hotelu modrá růže na tréninkové jednotce bowlingu.
     Brzy ráno ve 12 hodin jsme se po vydatné snídani vydali na další cestu. Cesta probíhala hladce a poprvé jsme zapsali, že jsme sportovní areál našli na první pokus. Již to svědčilo o tom, že jsme prošli léty praxe a odříkání, akorát nevím čeho... Ještě v pátek navečer jsme si s místními fotbalovými nadějemi dali mač na dost dobrým místním plácku. No ani nevím jak to skončilo, rozhodčí Vokurka zápas ukončil pro zjevnou neviditelnost.
     Sobotní ráno bohužel nebylo jak malované, bylo pěkně zprasené. Zataženo, drobný téměř zahradnický deštík nám zkrápěl hlavy. Počasí zřejmě odradilo některé účastníky a tak nakonec se sešlo pouze osm družstev mužské kategorie. Rozděleno to bylo do dvou skupin po čtyřech. Vše probíhalo velmi hladce až poslední zápas ve skupině jsme narazili na místní favority a ti stejně jako my měli chuť vyhrát skupinu. Je pravda, že už fakt, že měli sebou trenéra v nás vyvolával podezření ... no jak už to bývá, podezření se splnilo. Beachově moc nehráli, to vám zastírat nehodlám. Oni totiž ani nehráli pro nás velmi známou házenou na písku, oni to řezali velmi kvalitativně, že i v normální házené by se dalo říc: "Ti to teda mažou". Dost dlouho jsme měli trpělivost, a tajně ve skrytu duše doufali, že jim to dojde, že beach není o řezání. Nedošlo, a tak jsme si řekli, že co je moc je prostě příliš a že se jen tak mlátit nenecháme no a už to nebyla beachová pohodo ani z naší strany, bohužel, ale jinak to nešlo. Na penalty jsme ovšem prohráli. Den jsme zakončili naší tradiční nutriční bombou, zvanou pro svůj osobitý vzhled přiléhavě "Šlichta". Navíc jsme se zúčastnili večerní párty, kde jsme po několika šikovných hmatech vyloudili na DJ song na přání: "99 luftbalons". Jakým mazaným způsobem jsme dosáhli zahrání tohoto německého superhitu, vám raději popisovat nebudu, pravdou je, že jsme k tomu zneužili důvěřivosti jednoho z německých účastníků, který se nám zakoukal do Doktora. Pro upřesnění, musím dodat, že Doktor se nedal.
     V neděli bylo ještě hnusněji než předešlý den. Program turnaje se tedy zkrátil a hrálo se hned semifinále, kde jsme porazili na penalty tým pořadatelů a v pozdější finále jsme bohužel opět narazili na naše přátelé ze včerejška, myslím tím ty místní favority. Měli jsme jim co oplácet a hlavně nám přišlo blbé, že beachhandballový turnaj by vyhráli takový řezníci, no sami uznejte. Tak jsem ovšem opět museli sáhnou i k jiným něž beachovým hmatům a tentokráte jsme ty peniše vyhráli my. Výhrou jsme se kvalifikovali na německé mistrovství, které bylo v některý ze srpnových víkendů. Ale jelikož už nám tehdy začíná normální házená, tak jsme účast přenechali našim milým a oblíbeným "řezníkům". Jelikož bylo odporně, tak jsme hned po vyhlášení zabalili náš hangárostan, který se tentokráte moc hodil, nejen proti dešti, ale také proti německým soupeřům, jenž to nezvládli a kosili hodně blízko našich hlav, o díky náš milí hangárostane! Pak jsme taky zbalili máry za výhru v turnaji a s pocitem zadostiučení a dobře vykonané práce valili dom. Do stanice Třeboň jsme ovšem dorazili moc pozdě, a tak už nebyla otevřena žádná oáza, kde by se dalo slavit a tak nám nezbylo nic jiného, než to nechat na doma, na Brno, na Kénik, na UNO. Tam jsme to drobínko oslavili, vyslechli několik oslavných projevů známých osobností a bylo vymalováno. Konečně se zadařilo, dokázali jsme protrhnou smůlu a vyhrát turnaj i v Německu!!!!