Biberach an der Riss 2000

Autor: administrator (bhckp@volny.cz), Téma: NAŠE CESTY
Vydáno dne 15. 07. 2000 (1072 přečtení)




Velmi dlouho jsme váhali, zda-li se máme vydat na naši tradiční cestu za beachem, tentokráte ve velkém autobusu narvaném házenkáři a pívem od spodu po vrch, či zvolit naši osvědčenou a vyzkoušenou metodu sami v klídku našimi plechovými nádherami. Nakonec z důvodů nejen finančních, ale i organizačních jsme zvolili cestu spolu s krasavicemi z Bohunic, zkušenostmi otřelými dámami z Renaultu, dále byl v autobusu beach tým Chebu a také Chebští házenkáři, jenž podnikli cestu na turnaj v normální házené.

Autobus byl opravdu zaplněn do posledního místečka a to nejen vlastními sportovci, ale jak všichni vědí pitný režim je pitný režim, v jeho dodržování se nikdo nedal zahambit. Pouze dva lidé poněkud zaostávali a to pan Vondrášek, jemuž náš Doktor s ohledem na jeho zdravotní stav nedoporučil přehydrataci organismu, a kupodivu i pan řidič ....

Všichni již od nástupu do autobusu v Chebu v pátek odpoledne vyzývali počasí, aby se alespoň trochu umoudřilo a přestalo pršet. Je pravdou že po přehnaném víkendu na MR v Ostravě, jsme si naivně mysleli, že hůře už nemůže být, že se všechny deště už vypršeli a zima odešla tam kam patří, takže do Ruska, jsme doufali, že nás něco tak odporného pro beachhandball jako je zima a déšť již nepotká a my si ten víkend pěkně užijeme... Ó jak jsme se jen spletli! Pršet přestalo až tak 500 km za Biberachem při cestě zpátky. Jediné štěstí, že s námi měli organizátoři slitování a nemuseli jsme využít našeho skvělého hangár stanu, který ovšem postrádá podlážku, a tudíž vlhkost ukrytá v trávě a v zemi by jistě nejlepší společnicí našich tělesných schránek nebyla. Hromadné ubytování skýtalo až nad očekávání kopu legrace, to například, když děvčata spustila svoje osobní sirény, poněvadž uviděla v pátečním nocležišti krásnou německou myš, ovšem zřejmě s irskými předky, soudím podle rezatého nádechu... Některá děvčata začala stavět pochybné konstrukce ze stolů v místnosti, jelikož se bála, že budou míti kromě jiných očekávaných návštěvníků i jednu neočekávanou. Po tom co biolog výpravy všechny ujistil, že myši umí lést i po nohách stolů, a pokud by to prý neuměli sám je to naučí, některé se jali opustit naše ležení na podlaze vestibulu nějaké tělocvičny a vyrazily do temné noci. Ráno, na němž kromě toho, že jsme našli všechny závodnice na svých místech, které asi únava přemohla, nebylo nic pozitivního - slušně řečeno chcalo a slabých 12 stupňů Celsia při kterých normálně chodím v péřovce, nás skutečně mnoho nemotivovalo do začátku turnaje.

Na turnaji se používali nějaké nové balony, tvrdší a těžší, což v mokrém prostředí vytvářeli něco co se dost dobře nedalo chytit a už vůbec hodit, takže to vypadalo, že si v Bivberachu dali dostaveníčko čeští číšníci a servírky spolu s německými kolegy. Tento dojem ve mě zbudilo to, že každý jako kdyby nosil balon na podnose místo aby ho pořádně vtlačil do své beachhandballové dlaně.

Je pravdou, že česká výprava poněkud ovládla, dá se říci až pohltila německý Biberach. Všude zněla lahodná čeština, až by jeden měl pocit, že hraje beachhandball někde na pomezí Čech a Moravy. V ženské soutěži která byla nalosována na dvě skupiny po 5 družstvech v obou zvítězily naše házenkářky. Jako nůž máslem přefičeli obě družstva semifinálem a v repríze finále z minulého týdne v Ostravě mělo více štěstí družstvo z Brna a zvítězilo. Mužská soutěž byla nalosována do tří skupin také po 5, z nichž se utvořily čtvrtfinálové dvojice, jen pro pořádek dodejme, že Cheb i my jsme postupovali bez jediného zaváhání. Cheb však při nervy drásajícím penaltovém rozstřelu prohrál a tak jsme v semifinále už byli sami. Zde jsme také uspěli tentokráte už však na penalty. V závěrečném finále proti nám nastoupili domácí pořadatelé. Bohužel jak se nám doposud poměrně dařilo, ve finále jsme vybouchli, tragické neproměňování šancí, chyby a nakonec i fyzička nám nakonec připravila až krutou porážku 2 : 0. Smutné o to víc, že i když domácí hráli dobře, k poražení skutečně byli.

Neopomenutelnou kapitolou tohoto klání je také vystoupení pánů rozhodčích Pavla Válka a Jiřího Opavy, kteří s píšťalkou v ruce ukázali našim německým přátelům jak se beachhandball má pískat. V Německu je zatím zvykem, že turnaje nepískají oficiální rozhodčí, stejně tak jak tomu bylo do minulého roku také u nás. Zápasy pískají pořadatelé, a my si zde můžeme interně říci, že ve většině případu jsou v beachhandballu škodnou. Proto díky bohu za lahodný zvuk píšťalek našich neuvěřitelně zodpovědných rozhodčích, kteří nemajíce pasu, tajně přejíždí státní hranice v přídatné nádrži našeho autobusu. Patří jim náš dík a neutuchající obdiv ... mají nervy jak z ocele.

Je velkou škodou, že počasí se doopravdy nějak nepovedlo, téměř stále pršelo více či méně jedinou vyjímkou byla naše utkání. Na ně vždy déšť alespoň ustal, několikráte se i objevilo na chvíli sluníčko. Je pravdou, že na nás byli pak všichni citlivě řečeno, nazlobení - no to hezké počasí nám posílal Svatý Petr za to pívo co jsme mu poslali za skvělé počasí, které nám nachystal na Prýgl Kap 2000. Doufám, že už víte jak na to ... a příště už na nás nebudete škaredí, když se zase objeví modrá obloha a v rožku bude napsáno BHC Královo Pole.

Pavel Oppelt